Mnohý spolek, jenžto beze práva

By František Sušil

Mnohý spolek, jenžto beze práva

Církve jméno sobě osobí,

Povyk tytýž velký působí,

Až i světem slyne jeho sláva.

Tož se v lehkost církev svatá brává,

A jak vedou světa nezdoby,

Rodina máť vlastní hanobí,

A se v službu nevěstce té dává.

Avšak věc ta nechť tě nepomýlí;

Spolek ten jest jenom bystřinou,

Jejíž hrkot zajde v malé chvíli.

Církev ale hlubokou je řekou,

Jenž si tichou vede hladinou,

Jejíž vody ale věčně tekou.