MOČÁLY.

Ty dny jsou kaluží, jež líně pohne se,

kdy větry do ní dují,

v ní bejlí, plazové se nikdy nermoutí,

a nikdy neradují.

Zde pranic nedýchá, co hněv by zbouzelo,

leč aniž to co vábí,

leč že se podivín zde dívá roztržit

– ve velké oko žabí –