Močály.

Nad modrými hlubinami zelenavé rákosí,

naše štěstí podvečerní chvilky hřálo si.

Oblaky jdou v hloubce, v hloubce, výšky svítí modravě,

a my tiskli nenasytně hlavu ku hlavě.

Žhavě jsme se milovali, nemocně se líbali –

v našich žilách rozlily se kalné močály.

Pěšinky jdou křivolaké pod křivými topoly –

Kdysi jsme se milovali – dnes to jenom zabolí –