MOCHNA JARNÍ

Sníh ještě taje v úvalech,

již milá kvítka mají spěch,

drobounká, v zlaté korunce,

se dětsky smějí na slunce.

Ó mochno jarní!

Ty něžný kvítku na svahu,

máš první ze všech odvahu

z bran země vyjít v slunce svit

a srdce smutné potěšit –

ó mochno jarní!

Ty v říši květin Paleček,

nejprvší zlezeš kopeček

a nebojíc se mrazů, běd,

už vítáš jaro, blažíš svět –

ó mochno jarní!

Až koberce jsou prostřeny,

pak teprv hrdě oděny

jdou tulipány, pivoňky

pro slávu na své záhonky –

mochničko jarní!

Ó mochno, milá sestřičko,

též já jsem vyšel raníčko

vstříc nové vesně v jarní den,

jak ty jsem mrazem popálen –

má mochno jarní.