MODEL PRO PÍSEŇ.

V před oči tvoje stále vyzírají,

hrot prsu ukazuje výš. Chci vzor

pro píseň svoji, dle něhož plát v taji

bych moh’, ji stavět a milovat v svor.

Je úkol básníka, by spodoboval věrně

skutečnost. Co se krylo v touhy chtíči,

to roztavil by trilky ve slavičí

a v krásy zrcadlo, tož na tě, hleděl směrně.

I činím resumé: Jsi model čaru.

Na ňadrech tvých postavím snění chrám.

Jsi podnět umu, vše sburcuješ k zdaru,

přivábíš. Na jich bělu v drahokam.

Minaret, věž ve hvězd až plání. Divu

architekturu, sloup, architráv slynný.

Čistší a krystalnější osnovu z vlivu

tvého a fantasie svojí pavučiny.

V noc poutí luhem v bok plát budeš luna.

V krov zvábíc zlato nebe, zvony sfér

vzbudíš a hudbou opojíš jich věr.

A vše to vpije, zopáčí má struna.

Pieça šplhá výš kol tě jak zvoneček.

Vždy víc se přimyká a klíží, pojí.

Chci model pro um, vzor, příklad, kyn v vděk.

A tebe nalézám, se, píseň svoji.