MODERNÍ BÁSNÍCI...

Kdy korouhvičky zrezavělé

na hřebenech střech chřestějí,

já myslím na vás noci celé

a sny mé o vás blouznějí.

Ó moderní vy šílencové,

jichž duch na jedy bohatý

vždy chrlí písně divné, nové,

jež jsou jak ďábla sonáty!

Vy, démona již máte tóny

a zas pel křídel andělských,

v jichž písních znějí staré zvony

a blasphemií trpký smích,

jimž oči koček duši spletly

a luny vysál mrazný lesk,

vy blíny, jež jste náhle zkvetly

kdes na okraji pustých stezk,

vy, hašišem již spíjíte se,

lkáte při hudbě Chopina,

jichž písní posměch v tmách se třese

jak pekla temná ozvěna,

jichž noční divé evokace

jsou plny zjevů umrlých,

a vaše sny a vaše práce

v tmách zmizí zase předčasných,

jichž myšlének loď v Sibiř plove,

když ztratili jste kormidla, –

já zřím vás v noci prosincové

jak bledá, hrozná strašidla!...

Vy, jichž tvář histerická hoří,

jimž v očích ztrnulý plá lesk,

jak náměsíčným, jichž zjev noří

se podél domů arabesk...

Vy zjevy nocí mých, ó rcete,

je pravdou vašich básní jed,

že srdce žen a vše je kleté,

že bůh i nebes trůn je klet?...

Jste šílenci neb démonové,

jste meteory, hvězdná změť,

či antikrista předchůdcové?

Jen hrob dá na to odpověď...