Moderním rytířům.

V ten čas, kdy lidstvu vévodil

duch svaté církve Kristovy,

květ rytířstva se narodil,

sňal ženám ctnostným okovy.

Hrob svatý proti pohanům

a bratry hájil proti lvům –

on sloužil Víry obraně

a chudým, vdovám, sirotkům.

Však shasl onen zářný věk,

zmlk čistý jásot slavíka

i troubadurův popěvek

ve tmavých slujích Blaníka.

Tam dřímal rytíř těžký sen

a vzato heslo jeho rtům:

Já sloužím Víry obraně

a chudým, vdovám, sirotkům.

Oj vzhůru, bratří, svítá den!

vymněte spánek ze zraků!

Hle, rytíř v Orla proměněn

se vznáší v záři oblaků.

K turnajům mává, ke skutkům

a zpěvem zvučí dvůr i dům:

Já sloužím Víry obraně

a chudým, vdovám, sirotkům!

My nových dob jsme rytíři,

a modré naše záplavy

se brzo světem rozvíří

jak křižácké kdys výpravy:

Kříž posvátný! Čest otčiny!

A zhouba pošklebcům a psům!

Chcem sloužit víry obraně

a chudým, vdovám, sirotkům!