Modlící se dítě.

Vlas dlouhý splývá jí až k ramínku

a lichotně se kolem tiskne,

jen chvilkou jako rosa v lupínku

sníh hrdla jeho stínem blýskne.

A čela pod oblohou klenutou

dvě řasy jako mráčky zlaté,

za nimi patřím s duší pohnutou

dvě očka, hvězdičky dvě vzňaté.

Když modlíc otvíráš je nadšeně,

z nich proud se řine něhy, krásy,

že sotva mrtvý Kristus na stěně

udrží zamčené své řasy!