Modlitba báby.

To stalo se před lety padesáti...

Co – bába o tom nikdy slova nedá,

jak starý klas je zcuchaná a šedá,

a její dech se tichem smrti krátí.

On hřešil... Mrtvé v klidu nechme spáti!

Ta hlína hrobu v plochou šíř se ssedá,

a oko dávno marně nápis hledá,

a shnilým křížem liják, vítr klátí.

V noc starých lidí, dlouhou, beze spánku

šept modlitby se tichou jizbou třese.

To duše snad se v nočním chvěje vánku.

A v okně tak kdy květiny stín hne se,

on nemá klidu její pro pohodlí.

A bába klečíc do rána se modlí.