Modlitba cestou života.

Tou cestou dlouhou v ryčném našem žití,

kde zřídka jen se stranou uchýliti

nám přáno bývá v idyll krásný svět,

vždy modlím já se: „Bože, dej mi v dumy

ten souzvuk jen, jímž z jara lesy šumí,

a na dno hlubin zlatou míru snět!“

Vše cizo kol... Jen málokdy v té pouti

zjev potkáš těch, jež moh’ bys obejmouti

a svými zvát, a mít je v pravdě rád...

Leč já se modlím: „Bože můj, jen mnoho

mi vstříc jich pošli, – jáť bych do jednoho

je objímal a líbal napořád!“ –

A druha zřím-li, jemuž kroky zmate

na pouti té kdys dívčí srdce zlaté –

tu modlitbou vždy ret můj zakvílí:

„Ó shlédni Bože smutnou mojí stezkou,

a pošli též mi vílu po ní hezkou,

jež zmátla by mne aspoň na chvíli!“