MODLITBA DÍKŮ

Slunce a větry a skály,

zázračné vody, úrodná země,

pomozte mi

vyřknouti modlitbu díků

za zázrak žití.

Na vlídném chlumu se tyčím,

stepilá sosna,

jak jinoch nadšený žitím,

pohledem objímající nesmírné dálky,

čekaje v odevzdanosti hrdinné víry

nepohod vítězných zkoušek,

pohody přátelských darů,

za všechno stejně jsa vděčen,

odměnou maje,

že mohu růsti,

těšit se z oblaků, země,

zpívat.

Ptáci jsou slova mé chvály,

vůně jsou dechem mé hrudi,

motýli prolétající větvemi mými

úsměv můj tlumočí kraji,

který mne přátelsky hostí

vláhou a světlem,

oblečen v slavnostní řízu

květnatých lučin.

Na vlídném chlumu se tyčím,

vznešená sosna,

spínám své kořeny v zemi,

spínám své haluze k nebi

pokorně šeptám:

„Člověče – bože,

mravenče – bože,

odlesku věčného jitra, nepomíjivý,

obměnný, protože nutný,

v bratrském spříznění sladkém

tulím se k tobě

v radosti, bolesti soudruh,

který se proměnil kouzlem

v Přírodu samu.

Klíčem svých kořenů skrytých

Zemi chci otevřít tobě,

zázračnou chemickou dílnu,

v které se schystává strava pro tvoje tělo,

v které se hromadí kovy, v které se topivo tvoří,

v které se krystaly rodí kamenů vzácných,

v které je přípravna tajná všemožných barviv

milliard květů,

jimiž se honosí země.

Povědět chci ti, ó bratře, tajemství živelné mízy,

která jak zelená šťáva rostlinstvem proudí,

která jak rudá krev teče žilami tvorů,

která jak třpytný jas jiskří nerostů nitrem.

Posléze pohlédni vzhůru

k zářivým hvězdám,

stejný vše ovládá zákon plození nekonečného:

v blankytu světy se rodí,

pod zemí rostliny klíčí,

nerosty bují,

na zemském povrchu tvorstvo

slavně se rozplemeňuje

od prášku živočišného k člověka stupni,

koruně tvorstva.

Zázračný světe,

vesmíru květino skvělá,

plovoucí na vlnách modrých etherných moří,

v pravěkých stvoření dobách

v kalich tvůj lačný

slétl prach zaniklých planet

bloudící od hvězdy k hvězdě,

oplodnil lůno tvé žírné, možnost mu skytl

vývoje přerůzných tvarů,

přenesl z bývalých světů zárodky živné

v mladý svět nový,

aby tam počal,

někdejší život kde přestal.

Díky ti, Vesmíre mocný,

za každou formu, již tvoříš

života schopnou

v tajemné přírody dílně

z prvků a ústrojných látek,

nedáváš zaniknout nikdy nesmrtné hmotě,

činíš nás v podobách různých,

účelných, na svém vždy místě,

účastny zázraků jsoucna,

které v nás, vůkol nás žijí, ve světu světy zas tvoří,

slavíce vzkříšení stálé

skrytého božství.“