MODLITBA EVINA.

Níž v síňce na kolenou klečí

a zvedá ruce do nebes:

„Ty zlatá kotvi v nebezpečí,

ó matko Páně, mír mi snes!

Juž učiň konec tomu sporu,

jenž rozvlněnou moře pláň

v tlum děsných proměnilo tvorů

a v hnízdo mátoh moji skráň.

Jest slabá proti nim má paže,

a slabo srdce, slabá hruď;

kéž ruka tvá ty draky sváže,

mou záštitou, mou spásou buď!

Tvůj úsměv všaký rozboj stlumí,

bouř v lahodný, se změní mír,

v zrak dětský mořská pláň, jež šumí,

a v růže dech mých ňader vír.“