MODLITBA K ŽIVOTU.

Zdráv buď, můj živote, veliký, silný a vítězící,

slzami radosti splácím ti povinnou daň,

když v šeru večerů vonících růžemi v ruce své chvící

nábožně beru bílou a chladnou milenky dlaň.

Ty ruce bílé, jež často mi laskavě hladily vlasy

a budou jednou z měkkého těsta chleba hníst,

z těsta, na něž si na polích sebraly nazlátlé klasy,

ty ruce bílé, jež radostně zhnědnou, bych měl co jíst.

Ty ruce bílé, jež přitisknou k ňadrům tvář mého děcka,

by mohlo, ručkama hmatajíc, mléko z nich hltavě pít,

ty ruce bílé, v nichž v úžasné, zázračné chvíli té všecka

laskavost země a dobrota její bude se chvít.

Pod tvým jhem radostně procházím, když líbám milenku na rty,

které mu první položí do úst sladký mé řeči zvuk,

když líbám hebké tmavé vlasy s opojnou vůní nardy

a cítím srdce, jež první živit je bude, horečný tluk.

Živote, veliký, silný a vítězící, modlím se k Tobě

– otrok i milenec tvůj. Nad naší láskou dobrotiv stůj,

milostiv v ochranu přijmi Ji, mne – a jednou i moje robě,

jako pán nejvyšší nad námi ruku drž, živote – Můj! –