MODLITBA MYSTIKŮ

Ty nepotřebuješ, Bože, ubohých legend lidských

a ničím je ti slavozář, anathema.

Jen síla jsi a dobrota; nad vášněmi ubohými,

nad blouděním lidským, ubohým obdivem, ubohým záštím,

tys nejvyšší, přístupný jen těm, kdož v bolesti hledají tě.

Neb nejtěžší cesta je k tobě. Přes moře, propasti, hory a skály

nevede ona – přes výšiny, propasti nejstrašnější:

propasti, výšiny ducha! A tam, kde každé jen číhá chvíle

šílenství, nejvyšší hoře, stroskotání,

za těmi cestami nejbolestnějšími

tvář tvoje zazáří míruplná.

Nesmíme vyslovit jména tvého,

jen cítit můžeme nesmírnou přítomnost tvoji.

Ó Bože, Abraxas, ó velký Bože Nevyslovitelný

a jména nemající veliký života dárče!

My na kolena neklesáme, nesvijíme se jako červi,

ale v slzách radosti naší se zatřpytí odlesky vesmíru tvého,

okamžik lidství našeho mizí již v nesmírném životě tvojím.