MODLITBA NA BLATECH.

Již na kraj celý soumrak pad,

kol mír se uklání –

jen zvonce stád zní z širých Blat,

jak tiché klekání.

A v jeho znění usíná

les, pole, luh i stráň,

ta krajina, má otčina –

ó, chraň ji, Bože, chraň!

Hle, nepřátelé stahují

se blíž, a hrozí zmar –

jak krahuji se sletují,

by v kořist zatkli spár.

Ó, neopusť nás v boji zlém,

nám sílu předků dej

a proti všem za českou zem

nám, Bože, pomáhej!

A nechce-li tak vůle tvá:

za vlast svou každý rád

– jak Kubata mřel za Blata –

my chceme umírat!