Modlitba o samotě.

Když s Bohem mluviti chceš v prosbě vroucí,

svou duši sprosti světa zámotů,

a tichou vyhledej si samotu,

pak šlehne z duše plamen lásky žhoucí.

Jak ve sluneční záři perla skvoucí,

i démant jasným ohněm bleskotá,

tak rozjasní se duše temnota,

svit milosti když jme ji přežádoucí.

O pros, až kdysi zhasne oko mroucí,

by duše zřela Božství slávojas,

ať zaskvěje se v sídle věčných krás

nebeskou září, věčnou, nehynoucí!