MODLITBA OVIDIOVA.

Helie, otče,

chválím tě, vševidoucí, zářící, zlatý!

V žilách mých bije

krev tvoje nesmrtelná, děckem jsem světla!

Co myslím, cítím,

vyvěrá veršem z duše chvící se slastí!

Verš ten žít bude

nezničen času vlnou, nezhlodán stářím!

Helie, otče,

i za tvé proudy zářné, v kterých se koupám,

i za tok révy,

jež pod tvým usmívavým pohledem zraje,

i za to zdráv buď,

že nemá nad mnou moci mrzuté stáří,

že srdce moje

vzplát umí pronikavým pohledem ženským,

Helie otče,

a já mám všechny rád i plavé i tmavé,

rád v oči patřím

i v ty, kde noc spí, i v ty s odleskem nebes.

Helie, otče,

rty moje spravedlivy jsou jak tvé světlo,

jež líbá stejně

květy všech barev, vůní, zahrad i lučin –

Helie, otče,

život je nesmrtelných velikým darem,

básníkův život

snem bohů o štěstí je, Helie, otče!