MODLITBA PODZIMU.

Do pastvin zahnědlých už před začátkem zimy

van větru odněkud teď od severu vpadá,

a třese větvemi už zase prořídlými,

mha bílá od lesů se provalila v lada.

Vše hnědne. Zpožděný svou podzim práci počal

a tříští ledovou a jinovatkou potáh’

žlutavé kaluže a v rákosinách močál,

a s dubů listí rval i s hruší na samotách.

Ó, něco skleslého, co pozvedne se stěží,

v mých snech a myšlénkách a spadalého, leží,

jak listí pod stromy, jež holé trčí v kraji.

Vše s nich je serváno, jak v mojí duši zmdlené,

a jako k modlitbě své větve obnažené

teď vlhké do mlhy prosebně pozvédají.