MODLITBA V DEN OSVOBOZENÍ.

Dík, Pane, za ten velký den,

jejž Amos hvězdou v temnu zřel,

když jeho lid byl rozptýlen,

zem jeho cizím dána v plen

a on sám v dáli mřel.

Dík za to jitro po noci,

jež skryla slunce na sta let,

v níž, starou Bibli k pomoci,

se trmáceli praotci,

za dědem zmíral děd.

Šli mořem, krví zarudlým,

jež tekla z jejich vlastních ran,

šli krajem smutným, ochudlým

jak pouští, krokem bídou mdlým

a za krákotu vran.

Dík, velký Bože, vichřice

že hněvu Tvého dohřměly,

noc přešla, svitla dennice

a poutníci a poutnice

v den vešli přeskvělý!

Dík za ten jeho bílý jas,

jak Mojžíš náš jej předvídal,

dík za rosu, jež svitla s řas,

dík za jásavý v srdci hlas,

dík za vše, cos nám dal!

Kraj volný v dálné prostory –

ven z kůlen rýč a pluh!

Zrýt, zorat pusté úhory,

ať rolí jest až po hory

zem, již nám vrátil Bůh!

Pryč ze všech srdcí kamení,

pryč houštiny, v nichž bodá trn!

Ať vše se v roli promění,

by Rozsevač moh' házet v ni

hrst k hrsti zlatých zrn!

Ať jako kdys vše osením

se zazelená vůkol zas,

ať srdce těší šuměním,

ať ve dne, v noci Pán je s ním

a žehná hojný klas...