MODLITBA Z LIDU.

Dej nám, Bože, české štěstí,

však jež roste z vlastní snahy,

ne snad, aby osud blahý

sám je do nás vtloukal pěstí.

Užijme ho z vlastní lžíce

po zásluze, bez šumu,

ať je lží, že máme více

štěstí nežli rozumu.

Moudrost, Bože, dej nám strážnou!

chytrá lest kol zradně střáhne,

v bludištnaté temno táhne

lehkověrnost nerozvážnou.

Dej, ať v přísném pravdomilství

hrozbám sudby zříme vstříc,

nechť i zvyklé pošetilství

„hejsa!“ výská sebe víc.

Ať svou cestou vytrváme,

dej nám stálost, Bože milý,

bychom hned se nevrátili,

jestli se nám kolo zláme.

Ať hned nářek nezakvílí

po jásavém lomoze;

statečně ať jdeme k cíli

pěšky jako na voze!

Dej nám svornost, velký Bože,

bratrské nás vyuč lásce,

ne by k druhům kdos co k chásce

shlížel zpupně jako dože.

Spolná vůle v každém dechu,

ta jen všech je bezpečím.

Dej, ať není Čech zas Čechu

nepřítelem největším!

Méně svárů, méně řečí,

méně sobství v denních shonech,

méně svízelů nám ponech,

vždy však trochu nebezpečí!

Špetka strachu o své právo

vždy nám bývá potřebou;

vlastencům je v Čechách zdrávo

s cizí metlou nad sebou.

Dej nám, Bože, sílu na vše,

povinnost co dál nám velí,

po tom, co jsme vytrpěli,

první náraz překonavše!

Dej nám sílu k zdaru díla,

chrabrost u nás uhosti!

Nutna jest nám obří síla

proti vlastní slabosti.

Nejsilnější velmoc světa,

vítězka, jež nás vždy zdolá

a pak Boží soudy volá:

toť ta naše slabost kletá!

Modlíme se proto, braši:

„Silný Bože, pomoz nám!“ –

Jenom – na tu slabost naši

dost-li silen Pánbůh sám!?