MODLITBA ZA MILENCE

By Karel Hugo Hilar

Živote bože, králi nádherný a strašný,

v žeh prvního jarního dne, kdy ještě vše hluboce spí,

ve vigiliích svátků lásky, jež rozevře koruny růží

a lilií kalichy bledé a odhalí nejsladší tajemství:

modlím se pokorně k Tobě (mdlá vůně již zahrady tísní

a budoucí plápoly slastí již v krůpějích rosy lze zřít),

za milence modlím se první, za milence modlím se cudné,

již sladkého ovoce objetí svých sem přijdou okusit.

Dej v touze zmírat jim, Pane. A závoje blankytných her

jich snění ztlumených neruš; nech marně a věčně se chvět.

Poznání vyvaruj cudné. V pÓl opačný cesty jich veď.

Za marný smysl krátkého štěstí jim věčně dej bolestný vznět.

V žal sežehni každý jich žár a v slz', jež stišení nemá.

Až ke rtům posuna pohár, přec z něho nedopřej pít:

neb toliko milenci ti, již v lásce zřekli se sebe,

smějí sněnou slast lásky okusit.