MODLITBA ZA VLAST.

Ať den se usmívá neb tmavá noc se sklání

na její zrytou skráň –

ty, Pane, peruť svou chyl nad ní bez ustání,

ó, chraň ji, chraň!

Však dost už zkusila ta země ran a bouří

i pohrom divokých, kdy uschl květ i klas –

dnes, kdy se od krbů juž spokojeně kouří,

ty rány hluboké, ó nechtěj drásat zas!

Buď chvíli básníkem – a nad tou krásou velkou

stát budeš zdivený a z hvězd jí hymny tkát,

buď chvíli člověkem – a nad tou trpitelkou

se krví zalejí ti oči uplakané,

a budeš ji mít rád,

ó Pane!

Ať den se usmívá neb tmavá noc se sklání

na její zrytou skráň –

ty, Pane, peruť svou chyl nad ní bez ustání,

ó chraň ji, chraň!

Je svatá, poctivá a nemá v čele viny,

je matka nešťastná – a tím dost velká juž –

neb často kojila již svými ňádry syny,

již bídní, nevděční teď na ni brousí nůž.

Ta mračna roztrhej, jež kroupy nesou do ní,

a supy lačnící svým bleskem k zemi sraž!

Ať skála rozkvete, ať močál travou voní

a růži stolistou ať nesou šípky plané,

ó dobrý Otče náš,

ó Pane!

Ať den se usmívá neb tmavá noc se sklání

na její zrytou skráň –

ty, Pane, peruť svou chyl nad ní bez ustání,

ó chraň ji, chraň!

Dej hloubku jezerům, ať každou bídu shltí,

dej horám výšku, ať jsme v strastech Tobě blíž!

Dej šířku potokům pro mlýny a tlum pltí,

v kraj vřavu veselou a v lesy dumnou tiš.

Dej hloubku myšlénkám, dej výšku české touze,

dej šířku nadšení, dej k práci klidnou tiš.

Ať trvá veliká tak dlouze, ó tak dlouze,

pokud zář blažící z tvých moudrých očí kane

na světa šírou říš,

ó Pane!