Modlitba ženy.

Madonno moje světlá!

Obraze zděděný po Bůh ví kterém předku,

jak růže kdyby zkvetla

ty hledíš v soumrak ke mně, snů mých čistých svědku!

V soumraku stíny kol tvé hlavy rostou,

tvůj pohled věčně upjatý tam, k nebi tam

modlitbu vyzařuje vonnou, prostou.

Tvé Jezulátko nermoutí – to libě usíná. –

A já? Ó, Madonno, kdy, kdy tě uvítám,

na prahu svém, když soumrak házet zapíná

své růže nejtmavší? Kdy ke mně sestoupíš,

Madonno s poupátkem, má světlá,

nebesa o jeden květ oloupíš

a mne ho vložíš do náručí?

Madonno, zvony lásky slavné „Ave“ zvučí,

Madonno světlá!