Modlitba.

By Albína Dvořáková-Mráčková

V pozdní večer ku modlitbě

přiklekla jsem k svému lůžku,

planoucí jsem svoje tváře

chladnou tiskla ve podušku.

Na ňadra jsem rozechvěná

křečovitě tiskla ruku,

hlasně bušilo mé srdce

ve divokém, plachém tluku.

Z palčivých mi očí vřelá

za slzou se slza lila,

vzlykali cos rtové žhaví –

– zdaž as modlitba to byla? –