MODLITBA

Jde listím lesa vonný van

a překotně řine se řeka,

oblakům k výškám kyne pán

a duše má na zemi kleká.

Vám dvěma, jež jsem svěřil dnes

milostiplnému klínu,

vám žehnej bůh – a lid i les

vám dejte svou domovinu.

Dechem svých prsou chci tě hřát,

mé dílo nestvořené,

a nade vše živé mám tě rád,

mé dítě nezrozené.

Jde světlým světem tvůrčí van

a milostně zpívá řeka,

večerem vonným kráčí pán

a duše má mlčí a čeká.