MODLITBA

Má touho věčná, božství úsměve,

já dlaně k Tobě denně vzpínám,

bez Tvého jména neusínám,

jímž posvětil jsem dny i noci své.

Tys rosa, jíž mé každé jitro vzplá,

Tys slunce, jímž můj zenit hoří,

Tys opál, kam se západ noří,

i stříbro snů, když klesne hlava mdlá.

Tys rolnička, jež vzpomínkami zní,

i bouře, která nitrem zmítá,

Ty souzvuk jsi, v němž vždy zas svítá,

když unavené srdce tiše sní.

Tys asyl, který duši vlídně zve,

když Osud štve nás, tyran starý.

Ó, kveť mi vždycky budoucími jary,

má touho věčná, božství úsměve!