MODLITBA.

Ty tichá vlašťovko, jež v Buddhy dlaň vždy znovu

jsi klesla s oblohy v kraj ústrkův a běd;

ty, včelo z Hymetu, jež v píseň Sofoklovu

jsi nesla z Attiky jas veškeren a med;

ty Dantův průvodce, když v ráj šel vášní peklem,

ó, mistře Vergile a Bice, sestro Mus;

ty, duchu hvězdných sfér, jenž v boji živlů vzteklém

štít držel’s nad Faustem, sám lidstva genius;

ty, Huga věhlase, jenž kázal’s lásky víru,

jak prorok poslední, nad lidstva Ninivem,

vy ke mně nakloňte se blahou písní míru,

svou hvězdu sešlete mně v boji strašlivém;

ať v duši znavenou z vás kane krásy síla

a srdci v pochybách svou skýtá útěchu,

ať mohu chápati všech pěvců velká díla

v tom věku nervósy a zlého posměchu!