Modlitba.

Tak bílou nech ji, Pane, se mnou na loď vstoupit',

jak lampu stříbrnou s posvátným olejem,

háv Vestálčin ji nenech v noci vrahem zloupit',

nechť příjemnou Ti oběť spolu prolejem!

Sám sílils ruce její hořkým vinobraním,

sám vodils nohy její k čistým studánkám,

sám světils srdce její lásky požehnáním, –

Ó vzhlédni, Pane, vlídně na svůj vzácný chrám!

V háj duše její uveď plaché laně ctností,

zář věčných sluncí zapal v stromů korunách,

taj doubravy ať pramen vody živé hostí

a lásky jeskyni ať věnčí růží nach!

Znak Svého zákona vryj v srdce listy čisté,

Své milosti ji ozdob skvělým prstenem,

ve světle majáku – naději v Život jisté –

nech cestu její střežit míru andělem!

A, Pane, já? – Vím, nejsem hoden v jejím stínu

jít na výsluní šťastných služebníků Tvých!

Ať na hranici vin svých dříve ohněm zhynu,

pak stvoř mne znova z květů nebeských!