MODLITBA.

By Karel Mašek

Já, bezbožník, dnes na rtu s modlitbou

se k Tobě blížím, Bože, mocný Pane,

dnes prosím též – v mé žití chudobné

nechť milosti Tvé svaté záblesk skane.

Já nechci slávy, štěstí, pokladů

a toho, oč Tě davy denně prosí –

jen to mi dej, co zbylo po jiných,

čím zhrdat lidstvo dávno navyklo si.

Mé duši věčnou ironii dej

a posměch pro všecko, co mámí jiné,

co vábí je, nechť vidím lhostejně,

nechť zhrdám tím, čím většina jich hyne.

A smích mi dej, ó smích, jen věčný smích,

bych snadno hrál tu žití těžkou rolli –

a potom velké, silné mlčení,

bych uměl zapřít vše, co v srdci bolí.