Modlitba.

Dnes k Tobě s prosbou zraky moje hledí

ne za sebe – jáť nedbám sebe více –

leč za všecky, kdož denní chléb svůj jedí,

jej v hořkých smutků slzách máčejíce.

Ty nejlíp víš, co každého z nás souží,

co opláče kdo, po čem marně práhne,

ty nejlíp víš, že více těch, kdož touží,

svých cílů nikdy, nikdy nedosáhne.

Ty víš, kde v nitru v bol se radost vrací,

znáš srdce živá, dávno spráchnivělá,

znáš každou duši, jež, ač všecko ztrácí,

se jiným přece cize nezavřela.

A zvláště za ty prosím, kteří v nitru

Tvou myšlénku svou krví živí vřelou,

kdož bratrům k záři ukazují, k jitru

a svoje květy jiným v cestu stelou.

Rač učinit, by láska Tvoje věčná

jak svit Tvé zoře rozlila se světem,

by moudrosť Tvoje pravá, nekonečná

i zemským průhlednou se stala dětem.

Dej chudým chléb, kdož úpí ve porobě,

dej volnost jemu, on ji přijme s díkem,

kdo čist je, zůstaň čistým, rovným Tobě,

kdo padl, vstaň a budiž bojovníkem!