Modlitba.

Na Hostýně stará jedle,

pod obrázkem svíčku:

Matka boží s Jezulátkem

stojí na měsíčku.

Na měsíčku v první čtvrti,

jako v zlatém člunku,

hází blesky na Tatary,

na zlou hraje strunku.

Ba i ručka Ježíškova

na tatarské synky

sype blesky, jak by rybkám

chutné odrobinky.

Hoří stany, Tatar zmaten

pod koněm se válí –

ale dole pod obrázkem

věneček je malý.

A níž na pni samá kytka

z polního je kvítí,

jedna výše, druhá níže,

a každá jen svítí.

Tam ta vyšší tak vysoko,

co by hocha zlíbal,

a ta nižší – co by hravě

k děťátku se shýbal.

Však ta kvítka vykládají,

kdo je věšel tady,

že dřív prosil za milého,

pak za dorost mladý.

Šel jsem kolem a hned s chutí

„Matko drahá, nuže,

splň jich prosbu,“ modlil jsem se,

„dej jim dobré muže!

Pravé muže, neb těch jiných

bez toho je dosti,

a přidej jim andělíčků

bujných ku radosti!

Nechať rodí, odchovají

silná pokolení,

bez toho těch ponížených

je až k omrzení!“