MODLITBA.

V žití pouti, kde se hroutí

všecko v prach a noc a rumy,

trochu světlé, tiché dumy,

jež by skvělá v život zřela

jako svlačec z vrbin proutí,

osude mi přej!

V ňader kalich, v neustálých

který žárech zeje, práhne,

žízní všecku vláhu vtáhne,

trochu rosy, jak ji nosí

lilek ve kališkách malých,

v hruď mi nalívej!

A z těch vděků, řady věků

v umění co nakupily,

trochu svěžesti a síly

v trud a pláče, co by ptáče

sezobalo – srdci k léku,

ku písni mi dej!