MODLITBA

Hleďte, já zakuklený dnes pozvedám své hledí –

– a krylo bezpočetně hanobících ran, jež bylo snésti.

Že příliš těžké výkupné za krůpěj štěstí?

V svém srdci soudím, že dobře tak, ústa křivého slova nedí.

Dík za dobrý ten úděl, že v srdce vložen byl,

že vím, jak pokoření jsem i trestů zasloužil.

Dík, že smím věřiti, z posledních poslední,

že v rmutu dneška již se lepší zítřek dní.

Svol, abych odstoupil a spustil hledí,

by nejitřila blažená má tvář bolesti těch, již marně k tobě hledí.

Svol, abych k hladovým na chudou sedl mez,

sám hladov truchlil, že s nich nelze sníti žal.

Svol, abych na vrchu o krásné vyhlídce, chud, k nohám šťastných sed’

a za jejich se štěstí kál.

Svol, abych nepřátele svoje miloval.