MODLITBA.

K nohám Vašim klekl bych,

sepjaté k Vám ruce zdvih’,

zřel v to žhavé, čisté moře

očí Vašich tajemných.

Klekl bych a ruce zved’,

jak za dávných dětských let,

kdy jsem smuten modlíval se

s vírou v to, co šeptal ret.

Paní svatá, shlédněte

dolů na zem s výše té,

dolů na to srdce v prachu,

zvedněte je, zvedněte!

Ale je-li bez ceny

pro Vás cit můj plamenný,

nenajde-li v srdci Vašem

modlitba má ozvěny:

Čekat budu trpěliv,

čekat budu jako dřív,

čekat budu bez reptání,

mlčky, dokud budu živ.

Vždyť i muka nejvyšší

jedna chvíle utiší.

K Bohu též se utíkáme

a ten Bůh nás neslyší!