Modlitba.

Do hlubokých lesů mne veď,

kde není lidí,

ať samoty zdraví mne stín,

a přírody klín mne vítá.

Mou krásu ať vidí

oblohy modrý baldachýn,

a zpěv můj ať s ptačím zpěvem splývá

jak deště beznáročný ševel.

Víc v přírodě té budu jako plevel,

a ratolest víc poví mi,

když větru taj ní kývá,

než všecka lidská slova.

Na výšky hor mne veď,

kde není lidí,

a odkud vidí

má duše nebes prostoru

a domov svůj kde tuší

v dalekém hvězdném obzoru.