Modlitby.

Ó modleme se za to naše štěstí

svým nadšením, a celou duší vřelou,

je čas, kdy bouři tmavé nebe věstí

a její vzdechy táhnou nocí stmělou.

Ó modleme se, jak se děti modlí,

a velkou víru skryjme do svých duší,

ať boží láska v našem žití prodlí,

rty sevřené ať do chorálu vzruší.

Noc nad horami snad již čeká blízká,

strach nekonečný v jejím temnu dříme,

mně po bohu se dětských snů mých stýská,

jejž neznáme a v nějž už nevěříme.

A přece věčně, dokud pro nás v touze

svit lásky zbude v srdci milovaném,

my chvět se budem o své štěstí pouze,

my svého boha hledat nepřestanem.

Pták, který z rána letí nad zahrady

a v jejich klíně vidí jenom růže,

ten neví nikdy, zda svůj jásot mladý

též dozpívati v záři slunce může.

Květ, který rozkvet’ v ranní době krásné,

snad přestane již vedrem spálen kvésti,

nach červánků než nad horami shasne –

ó modleme se za to naše štěstí!