MODLITBY. (II.)

Tak neznámé my propadáme moci,

která nás v spárech svých drží,

jak luňák svírá ve větru a noci

holoubka nad tmavou strží.

Pták darmo tikne v prostor zachmuřený,

a přec to zaznělo vzduchem!

O bože, ukryt pod sterými jmeny,

ozvi se v srdci mém hluchém!

Jen ozvi se! Neb kdyby těžké jarmo

nás v posled rozdrtit mělo,

ten výkřik náš zněl přece, byť i darmo,

a přelít’ by stínem tvé čelo!