MODLITBY

Pod gothickými klenbami,

kde úzko bylo k zalknutí a husté ticho, stlelé,

tam pobožní se modlili,

své ruce křížem na prsou a oči rozslzelé.

V oddaných posách shrbení,

ve hloubce vzňatých zřítelnic tajemný zákmit víry,

uspáni hudbou růžence

a lítost z hříchů budíce představu ohně, síry,

své vzdechy Bohu šeptali.

A my, má duše, večerem šli prostřed tichých lesů,

kde voněl mech a jasany

v stín ukládaly šetrně třpytivé slzy vřesu,

a ruce naše sepjaté

(má tvrdá tak a Tvoje jemná, mramorově bílá)

se chvěly také modlitbou

a v srdcích našich horká krev o víře hovořila,

o víře v život vášnivý,

o bohu, který blízko tak, že obejmout’ se dává,

o trestu, který přichází,

když lhostejno je srdci vše a ojíněna hlava.