Modná žena.

Modná Majolenka v Čechách

Byla nová Drahomíra;

Sotva že se narodila,

Krásná dívka mezy muže

Zmatenice lila.

Při poroduť nastříkala

Divá žena jedu z pekla

S smíchem v její oči černé

Řkoucý: Jak zlá saně trýzni

Milovníky věrné.

Dobře jí se podařila

Roztomilá učedlnice;

Arcy jako růže kvetla,

Ale láskou zahrávajíc

Hlavy mužům pletla.

Jak jen uviděli sličnou

Pannu slídní mladíkové,

Hned y hlavy potratili,

S dychtivostí sladké jedy

Z její krásy pili.

Chytrá dívka vyváděla

Na vrch střechy rozkošníky;

Jestli mžikla, slovo řekla,

Vyletěli do propasti

Horoucýho pekla;

Pustili se do pranice

Jako rozsápaní lvové,

Vřelcy opustivše statky

V pouště prchli, zhrdli otcy,

Zradili své matky;

A předc potvornými činy

Nedosáhli svého cýle;

Neboť kouzedlnice svodná

Hrála láskou jako nyní

Každá dívka modná.

Když sy hlavy roztřepili,

Promrhali pro ni statky,

Skákávala do vysosti,

Hlupáky že nejmilejší

Došla veselosti.

Dlouho srdcy ohybnými

Zahrávala podvodnice,

Ač předc z nenadání vlezla

V sýti ošemetné lásce,

A se hrozně svezla.

U mužíčka sedět žence

Plaché hrubě nevonělo;

V letě vzdychla na sanice,

V zymě jí se hrozně chtělo

Malin ze květnice.

Muže dost se natrýznivši

Pomyslila na miláčka,

Aby v květu rozkošného

Živobytí v jeho spolku

Ušla draka svého.

Poďme, řekla, do cyzyny,

Dokud nám věk zlatý přeje;

V rozkoši a milování

Zaženeme snadno po své

Vlasti spomínání.

Pověst hrubou zanecháme,

Že mne čerti roztrhali;

Takto tupým vyklouzneme,

A sy v lůnu veselosti

Pěkně usedneme.

Místo shonu omámený

Lid sy bude ukazovat;

Kde zem usta otevřela,

Kudy z divokého pekla

Chasa přiletěla.

Fousáč začne divy duším

Zaslepeným vyprávěti,

Kříže dělat, ruce spínat,

Bezbožnou a hladkou mládež

K ctnosti napomínat.

Bože! co jsem na své oči

Viděl, na své uši slyšel!

Syrný plamen, strašné hlasy

Zkamenily těsné srdce,

Zježily mé vlasy.

To jste měli slyšet hřmoty,

To jste měli vidět oheň!

Zem se třásla, na obloze

Zašlo slunce, páni čerti

Jeli v zlatém voze.

Koním z huby plamen šlehal,

Řetězy se zablyštěly,

Pochopové v ohni stáli,

Na hříšnicy svodnou se co

Kočka na myš smáli.

Jak jen čerty uviděla,

Nevěřícý modle všecka

Smělost, všecka krása zašla,

Nyní hrdá posměvačka

Pána Boha našla.

Na zem klekla, ruce spiala,

Nic však slzy neprospěly;

Prvé vedla s Bohem vojnu,

Za to čerti roztrhali

Propadenou strojnu.

Vidíteli, kde krev její

Tekla, kudy mrtvou vezli?

Místo strašlivého trestu!

Do věčnosti za mne dosvědč

Všetečnému městu,

Jak se pejcha krotívává,

Jak zde soudce spravedlivý

Čertům vydal ženu modnou,

Aby v Čechách vykořenil

Rozpustilost škodnou.

Kde jste, neposedné dívky!

Co se jak páv okrasami

Růžovými vypínáte,

Tady živý důkaz vaší

Jisté zkázy máte!

Mluv sy parukáči! mluv sy

Nemotorné povídačky,

Děcko straš sy svými čerty!

Krásná Majolenka bude

Z tebe míti žerty;

Krásná Majolenka se svým

Vyvoleným drahým srdcem

V květu máje příznivého,

V sýdle rozkoše a lásky

Dojde cýle svého.

Tak se posmívajíc žena

Namlsaná se svým milým

Spěšně do kočáru sedla,

Aby v cyzý zemi denně

Radovánky vedla.

Lesem jedouc vyprávěla

Větrnice plésajícý,

Kterak oklamala pána,

Když se na ni z nenadání

Strašná vystřelila rána.

Neb muž chytrý znaje spády

Vrtké ženy natáhl sýti,

V outěkuby na sylnicy

Chytil s vyzrálými čerty

Modnou poběhlicy.

Splnilo se, co sy stlala;

Čerti vyskočili z háje,

Majolenku ulovili,

Y ji pěkně u mužíčka

Doma uložili.