MODRÁ OBLOHA.

Nad městem i vrchem i plání,

jak modrý by spředen byl květ,

se modrojas nebeský sklání

s tak vysoka, tichý a bled;

a modré to nebe, ó, vizte,

jak oko tak čisté, tak čisté,

když dívá se v ten svět.

Ó, rozkoši dětí a snílků,

k té výši tam oko své vznést,

kde s písní pták přeletí chvilku,

a na večer blýskne zář hvězd,

v tom modrém, v tom dalekém šíru,

ach, tolik je ticha a míru

a tolik lásky jest!

Však oči mé k zemi se klopí,

jak přísný by čekal je soud,

mou duší jdou vzpomínek stopy,

a bolesť tam krčí se v kout,

a je mi, jak duši svou v mraku,

bych do nebes čistého zraku

dnes nemoh’ pohlédnout....