MODRAVĚ VRCHY PŘEDE MNOU...

Modravé vrchy přede mnou,

modravé vrchy za mnou,

od jedněch k druhým hledám si

planinou pěšinu klamnou.

Širokou cestou zástupy

berou se s ranci a vozy –

já se zde ubírám stranou cest,

nechci jít, kudy jdou mnozí.

Stezka má vine se kamením,

houštinou, trním a hložím,

ale i v lučiny vychází

květnaté pod nebem božím.

Časem i zbloudí v močály,

hrozící pohřbít mě v kalu –

ale jen zmužile ku předu,

vstoupím zas na pevnou skálu.

A tak, jak oni silnicí,

necestou k cíli se blížím –

vystoupím na hory modravé,

pokorně ruce své skřížím...