Modré oči uplakány a tvář má bledou,

Modré oči uplakány a tvář má bledou,

zelený z barvínku vínek ji zdobí,

kol ňader rezeda za rezedou,

těch ňader, jež sladké mi vzpomínají doby –

už mou milou do kostela vedou.

A úsměv štěstí na rtech ženicha hrá:

(koníci řehtají, podkovky cvakají,

a modré oči plakají).

Tenkrát jsi, má panenko, tenkrát jsi má!

A jedou polem a jedou lesem,

ryšavá veverka přes cestu skáče,

už varhany hrají tichým plesem.

Bílé čelo její sinná,

a modré oko pláče:

Už nejsem tvá, už nejsem maminčina!