Modrý květ.

Já o modrém kdys snil jsem květu,

a v sladkém vznětu

níž k němu sklonil líc jsem svou:

květ objal mne, ó divy,

a jeho kalich snivý

se uzavřel mi nad hlavou – – –

Tu modrý zrak tvůj z nenadání

k mé zalét’ skráni; –

já blahým trnutím se chvěl:

květ sladší, než sen tuší,

mně náhle mysl, duši

kalichem modrým obestřel.