MODRÝ PANOŠ Z JAKOBSENA.

Ty v modrém šatě touhy, bledý panici,

do výše útle touhou vyrostlý,

se zrakem snivým, věčně horečným:

Jsi šťastný a jsi krásný!

Že úsměv Tvůj je smutný toužením

a oko Tvoje hyne silou snu?

Že pláčeš v slzách neukojením

a zemi zříš podobnou Oblačnu?

Tvůj smutný úsměv je Tvým šlechtictvím,

sen tvoje oko činí krásným tak,

a tvoje slzy jsou ti rozkoší –

Jsi šťastný a jsi krásný!

Přes blankyt čistoty a touhy tvé

nepřejde nikdy mračno života,

od něhož by se duše teprve

bouřemi násilnými čistit musila!

Štít srdce Tvého čist se stříbrní,

Tvé oko otevřené touží Žití Sen,

Sen, v který se Ti Život proměnil –

Ty šťastný a Ty krásný!