Modrý zvonek.

Na tmavé lesní pěšině

z azuru stkán,

pod stromy zvonek ve stíně

kvet zadumán.

Nepronik’ listím světla třpyt

sem v lesů stín,

a modrý zvonek světu skryt

lkal z kapradin.

Zde marně kvetu ubohý,

lkal zvonku hlas,

nevidím kousek oblohy

ni slunce jas.

A zvoneček se rozplakal,

v kapradí kles,

dojatý k slzám tiše štkal

s ním celý les.