Mohyla.

Stojí v poli mohyla,

Ta k měsíci mluvila:

„Hej! –

Bledý, tichý měsíci,

Plovej k smutné dívčici,

Jenž touží po vzdáleném

Kozákovi zabitém,

Kdyžto v noční samotě

Oddává se tesknotě,

Útěchu jí v srdce lej!“ –

Stojí v poli mohyla,

Ta k slavíku mluvila:

„Hej! –

Ptáčku, křídla rozpínej,

Na cestu se rychle dej,

Do dálné leť krajiny,

Těš tam srdce dívčiny,

Uvidíš ji bloudící

A po milém toužící –

Útěchu jí v srdce věj!“

Stojí v poli mohyla,

Takto k větru mluvila:

„Hej! –

Větře, měkká křídla máš,

Chladíváš, když objímáš,

Dej se rychle na cestu,

Potěš smutnou nevěstu,

Křídlem svým ji objímej,

Ránu její ochvívej,

Útěchu jí v srdce věj!“ –