Moje geranium.

Moje geranium v hustých listů cloně

rudým květem jako srdce v lásce hoří.

Zázračné to květy, motýl se jim koří,

včela s mouchou v bzučném oblétá je honě.

Co však jsou ty květy, nestarám se o ně!

Svítí dnes a planou purpurovou zoří,

zítra svadnou, bez nich zbude na záhoně

moje geranium.

Ale v hustých listech zbude vůně tichá

jako duše sama nevýslovně sladká,

rovna lásce, kterou miluje jen matka,

z mroucích mezi prsty třených listů dýchá.

Tak pro květ své lásky srdce nezavzdychá,

byla doba jeho ohnivá, ať krátká,

jen když vůně zbyla! – Ženo, tys má pýcha,

moje geranium!