Moje kletba.

Až srdce moje utichne,

a navždy zblednou líce,

pak na mou lásku vzpomeň si –

mne nenajdeš už více. –

Jen časem si mne připomeň

a vyroň slzu vřelou,

že zničil’s moje naděje

a bytosť moji celou.

Vzplač nad mým rájem ztraceným,

jenž trním zarosť, hlohem –

buď šťasten – šťasten k hrobu až –

toť kletba má – buď s Bohem!