MOJE MINCE.

Nechť drobnou minci jen

jsem razil, i sok ví,

že byl, ať potupen,

jsem pregéř poctivý.

Já nedbal jiných rad

a nedbal jiných slov,

leč v minci chtěl jsem dát

vždy nejlepší svůj kov.

Jen jasně aby zněl,

byl čistý, kazu prost,

a samému mně žel,

kde nezazvonil dost.

Má mince chytne rez,

neb není ze zlata,

ji, jež tak září dnes,

čas otře, ohmatá.

Je mnohým prázdná věc,

z ní mnohý nemá zisk,

však mé „já“ zbude přec,

jež na líc jsem jí vtisk’.