MOJE PÍSNĚ.

Písně, dcery mojí duše,

Vás posílám, mír vám ruše,

Za sestrami po vlastech!

Nevím, jak se s nimi dělo,

Co je oko nevidělo,

Nevím, váš co osud všech.

Leckdo vám snad v nedůvěře

Zavíraje svoje dveře,

Jmeno neupřímných dá;

Než přistupte jemným krokem,

Tažte se ho modrým okem,

Zda tak zrádce vypadá?

Nic netajte, co vám svěřil

Ten, co vaši pout vyměřil,

Jak vás věrně pěstoval,

Co se v jeho oku skvělo,

A na čelo vaše sjelo,

Když vás něžně celoval.

Rcete, komu bouře milé,

Vy že máte sbírat čile

Květy míru na věnce;

Cíle dojde tiché Labe,

Krůpěj též, co skálu dlabe,

Tak i míru milence.

A teď jděte jmenem toho,

Jenž ostříhá dítek mnoho,

Hvězd co svítí na nebi;

Než hned zaraz vaše noha

Tam, kde krále, vlast a Boha

Sbory ctnostné velebí.